Diskuse o budoucnosti obchodního domu Breda je opět na pořadu dne. Po vleklých majetkoprávních tahanicích a následném vypořádávání pohledávek je tento klenot opavské architektury na prodej. Jaká byla historie kdysi slavného obchodního domu a jaké vyhlídky se nabízejí nyní?
Historický úvod
Obchodní dům Breda & Weinstein byl postaven v roce 1928, přičemž se jednalo (se svou zastavěnou plochou přes 1500m2) o největší a nejmodernější nákupní centrum v tehdejším Československu. Postaral se o to vynikající architekt Leopold Bauer, který se při návrhu inspiroval u svého amerického protějšku L. H. Sullivana (pro zajímavost viz Wainwright Building nebo Guaranty Building). Dobové, zejména secesní prvky bychom na ní ale hledali marně: Bauer respektoval nedalekou konkatedrálu Nanebevzetí Panny Marie a zvolil raději goticky laděné průčelí.
První majitelé
Třebaže má obchodní dům název Breda, majitelem byl od samého počátku pouze David Weinstein. Jeho bývalý společník, Max Breda (oba byli židovského původu), odstoupil z firmy již v roce 1910 a to ze zdravotních důvodů. Breda se nicméně dohodl s Weinsteinem na tom, že název firmy zůstane beze změny výměnou za příslib, že v dospělosti nechá ve firmě zaměstnat dva ze svých synů. O čtyři roky později umírá Max Breda na selhání srdce.
Po zabrání Sudet nacisty v říjnu 1938 a ustanovením správy „věrné ruky“ nad OD Breda & Weinstein uprchl Weinstein se svou ženou před židovskou perzekucí do Prahy. Když byla 15. března 1939 zabrána i zbývající část republiky, rozhodl se po jednom z výslechů gestapa spáchat spolu se svou ženou sebevraždu. Jeho syn (Dr. Robert Weinstein) mezitím stihl prchnout do Norska, leč nacistická holínka si došlápla i na něj: byl deportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde neznámo kdy zahynul.
Po válce byl obchodní dům znárodněn a přejmenován nejprve na Průkopník, později nesl název Prior. Ke svému „původnímu“ jménu se vrátil po roce 1989.
Divoká privatizace
Krátce po sametové revoluci bylo rozhodnuto o privatizaci Prioru, který byl tenkráte v majetku likvidovaného státního podniku Severomoravské obchodní domy Ostrava. Za tímto účelem vypsal Fond národního majetku ČR (který měl realizaci privatizace na starost) veřejnou soutěž a v roce 1992 obdržel následující nabídky:
- ALMI s.r.o. 125 miliónů,
- KUSAM s.r.o., 100 miliónů,
- Kamil Kolek, 80 miliónů.
Vítězná společnost ALMI s.r.o. ale záhy ze soutěže odstoupila a přenechala tak „prvenství“ společnosti KUSAM. A teď to bude zajímavé.
Protože byl výše zmíněný státní podnik v likvidaci, nepodepisovala se kupní smlouva přímo s FNM ČR, ale s likvidátorem podniku, toho času Dagmar Čechovou. Po podpisu kupní smlouvy se ale zjistilo, že společnost KUSAM s.r.o. nemá dostatek financí k úhradě kupní ceny. To ji ovšem nezabránilo v tom, aby Bredu urychleně prodala své dceřiné společnosti, kterou shodou okolností ovládal Kamil Kolek. Ten se tak stal novým majitelem obchodního domu.
Paní Čechová se snažila přimět nového majitele k úhradě kupní ceny, leč bez úspěchu. Když navrhla vypovězení smlouvy, byla odvolána tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým z ODA (další shodou okolností bratranec bývalé Kolkovy ženy). Na její místo byl 9. května 1994 dosazen Leoš Nechvátal, který ihned na druhý den podepisuje s Kolkem sníženou kupní cenu ve výši 45 miliónů korun. Akční cena vystřižená jako z letáku Lidlu.
Jak se ale říká, žádná sleva není zadarmo. Tato vyšla na nejméně 2 milióny korun, které nový majitel Bredy poslal ODA jako sponzorský dar. Korupční kruh se uzavřel.
Ztráta Bredy
Kamil Kolek provozoval Bredu nejméně dalších deset let. Krizovým se pro něj stal až rok 2004, kdy se potkaly dvě události:
- Breda byl zapsán do konkurzní podstaty společnosti Mercator Palladium s.r.o., kterou (a to je komické) do konkurzu poslal sám pan Kolek,
- několik týdnů na to vypukl v Bredě požár, jehož škoda byla vyčíslena na 15 miliónů korun.
Od té doby se to vezlo. Postupně se začala Breda rozpadat (elektřina, voda) až musela být v roce 2012 zcela uzavřena. Do toho se vedly právní tahanice o vlastnictví nemovitosti, bylo zde zatížení věcným břemenem a zástavním právem. Pan Kolek se po celou tu dobu považoval za jediného majitele. V roce 2012 dokonce obdržel nabídku na odkup od developera DEVELON, který stavěl za „starým Bredou“ nové obchodní centrum. Z akvizice nakonec sešlo z důvodu složité právní situace.
Tu se podařilo rozmotat až nyní a to konkurzním správcem Josefem Cupkou. Ten přednostně nabídl Bredu k prodeji městu a to za 55 miliónů korun.
Má město Bredu koupit?
Koupě Bredy by tedy pro město znamenala provotní náklad ve výši 55 miliónů korun. Následná rekonstrukce by podle stavebních odborníků spolkla (při dolní hranici odhadu) dalších 150 miliónů korun. Celkem by tedy město muselo najít 200 až 250 miliónů korun.
O jak vysokou částu se z hlediska rozpočtu jedná? Pro srovnání: město dotuje roční provoz dopravního podniku částkou 72 mil., Slezské divadlo 77 mil. a OKPB 16 miliony. Celkové příjmy města se pohybují v rozmezí 800 až 900 miliónů (v závislosti na daňových výnosech). Koupě a rekonstrukce Bredy by si tedy vyžádala takřka 1/3 ročního rozpočtu!
Pan náměstek Halátek se nechal slyšet, že je povinností města tuto památku zachránit. Obávám se, že se pan náměstek mýlí. Žádná taková povinnost městu nevznikla. Kromě toho, jak by k tomu přišli ostatní vlastníci kulturních památek, kteří o svůj majetek řádně pečují a od města nikdy nechtěli a nechtějí ani korunu?
V souvislosti s tímto nápadem pak vyzní zcela absurdně zpráva, že město odkládá stavbu nového domu pro seniory a to z důvodu chybějících 20 miliónů korun. Má snad zajištění důstojného stáří pro naše seniory menší prioritu než rekonstrukce soukromé nemovitosti?
Zachrání město i Blücherův palác?
Kromě toho nesmíme zapomínat, že Breda není jediná kulturní památka v havarijním stavu: podobný osud stihl i Blücherův palác, ve kterém se před cca 200 lety konal slavný Opavský kongres. Náklady na rekonstrukci jsou přitom srovnatelné: 200 miliónů korun.
Pokud město zrekonstruuje Bredu po nezodpovědném majiteli, nemělo by podle stejné logiky zaplatit i rekonstrukci Blücherova paláce tím spíš, že ten zodpovědného majitele má?
Řešení
Možná se to moc neví, ale avízo o chystaném prodeji Bredy mělo vedení města v předstihu jednoho roku. Mohlo si tak předjednat několik variant využití, se kterými by mohlo hrát dál. Jenže co očekávat od odpovědného náměstka, jehož vrchol politických schopností představuje realizace psích pisoárů, broukovišť a ptačích budek?
Je zde ale i dobrá zpráva: pan primátor Křupala se nenechal vmanévrovat do nevýhodné situace, kterou by pro město představoval přímý odkup. Byla by to sitace win-lose, kde „win“ by byl jednoznačně likvidátor Cupka, který by tak získal 55 miliónů a o jednu starost méně.
Co tedy dělat? Vzhledem k tomu, že město nemá v rukávu jakékoliv veřejné využití (krajská knihovna, fakulta SLU, úřad, veřejná galerie) a s tím související dojednanou finanční podporu, nepřipadá koupě za účelem podnikání v úvahu.
Město by proto do nadcházející dražby nemělo vůbec vstupovat a mělo by nechat vše na soukromém sektoru.
Pokud by totiž město do dražby vstoupilo a Bredu získalo, měl by nadcházející soukromý zájemce o odkup obrovský vydírací potenciál. Věděl by, že se město chce Bredy co nejdříve zbavit. Proto si může klást libovolné, ztěží akceptovatelné, podmínky, jako například částečná nebo úplná rekonstrukce.
Tím by ovšem město nepřímo zadotovalo vybraného soukromého podnikatele významnou částkou, což by byl krok jen stěží obhajitelný před opavskou podnikatelskou veřejností (která se stále snaží žít z práce a nikoliv z dotací – snahám státu navzdory).
To vše by se nejspíš odehrávalo v kulisách „občanské kampaně“ za co nejrychlejší akci města, samozřejmě štědře financovanou zájemcem o koupi.
Tak takhle tedy ne.